příspěvek #06:
horama do CUSCO
««« předchozí #05 | MENU | další #07 »»»
Kluci někdy kolem poledne dorazili do Nazca – obrazce v poušti. Mirádor (rozhledna), na které jsme byli v roce 2011 a předtím 2008 je nyní ve stínu nové rozhledny – postavené hned přes cestu. Tomu říkám konkurence… Mimochodem – vstup 6 solů – ve starých fotkách z roku 2011 jsem našel fotku lístku na kterém bylo psáno vstup za 1 sol. No, celkem solidní inflace…
Já vyrážím na smluvené místo – do Cusco – kde se máme sejít za 3 dny – přes hory. Cíl je vzdálen necelých 1.000 km jenže já to chci vzít cestou, kterou jsem ještě předtím nejel – takže hledám šoustky a offroady směr Abancay…
moc času na to nemám, na druhou stranu jsem sám a tudíž to půjde rychleji – nemusím na nikoho čekat, nemusím se ohlížet kdo kdy potřebuje zastavit tu na benzín, tu na jídlo…
tedy sice bude cesta přes hory pomalejší, tak by mohla být rychlejší. začínám nabírat výšku a kamenitá šoustka se nečekaně změnila v asfalt. uvidíme, jak to dlouho vydrží…
vystoupal jsem pár stovek metrů. pěkně se to podemnou kroutí…
a uhýbám na opravdovou šostku – v mapě jako bílá – tu už to bude naprudko
cesta se stále kroutí výš a výš. nádhera…
podle výšky se upravuje i počasí. přastává být vidět. škoda.
offroadem jsem se vyškrábal do výšky 4.500 metrů nad mořem a zastavuju si něco vdechnout. ráno jsem téměř nic nejedl a nadmořskou výšku cítím. přeci jen jsem vyjel od moře – z výšky „nula“ a o pár hodin později jsem tak vysoko…
…ale když už si člověk zvykne, tak není problém. děti – zde narozené – zvyklé očividně jsou.
opálený jsou téměř jako já
u jejich matky si objednávám jídlo. taková vývařovna pro místňáky u cesty – to je záruka parádního jídla. hovězí vývar – ten je vždy perfektní – bujón ani polotovar z Makra tu nemají – je základem pro polívku obsahující dále nějaký těstoviny. občas i slepičí pařátek…
jsem (jím) ve výšce 4.517 metrů nad mořem a frčím náhorní plošinou – po asfaltu jako pán – dále…
paráda
tu země „pláče“ různé minerály a na povrchu to vytváří tyto krásné scenérie
náhorní plošina kulminuje na výšce 4.750 metrů nad mořem a pak pomalinku padá dolů
já v mapě našel cestičku - zkracuji si pozvolné příkrým klesáním po šoustce. časově se to asi (určitě) nevyplatí – rozhodně ale lepší jak jet asfaltem…
čas od času projedu „vesničkou“. všude žijí lidé…
sjel jsem do asi třech tisíců a přespávám u domorodců – manželského páru provozujícího benzínovou pumpu.
když se jdu vyčůrat za barák – jedna ze zajímavých věcí – lavór vyrobený z pneumatiky. stačí ji dát naruby, jednu bočnici zavulkanizovat a druhou odstřihnout – resp. kousek nechat a z ní vystřihnout uši. no nádhera – parádní využití zdrojů. u nás by takováto stará pneu byla už dávno zlikvidována (samozřejmě ekologicky, dle platných a příslušných směrnic EU) a tady bude ještě léta (a zimy) sloužit. počítám, že minimálně deset…
ano. pak skončí asi v nepořádku na ulici – ale to je zase jiná story…
přes noc trošku sprchlo, ale co, zkouším jet dále šoustkama – nemůže být tak hrozně…
je trošku blátivo. snad nebude hůř. kudy? navigace není vždy jednoduchá…
u místňáků si dávám za pár korun polívku. tadle je s pařátkem :~)
že v noci pršelo má i svý výhody – domorodci myjí auta
projíždím krásnou krajinkou
u místňáků si zastavuju si koupit něco na svačinku
…miluju mango!
kluci tou dobou navštěvují Moray – laboratoř Inků
kde Inkové na každém „schodu“ pěstovali plodiny (zpravidla kukuřici) a takto dnes máme tolik odrůd kukuřice – každý schod má jiné mikroklima, jiné podmínky pro růst, jiné vlastnosti…
projíždím poslední vesničky před Cusco
a na večer přijíždím na smluvené místo (Cusco) a píšu klukům SMSku – ať pošlou pozici kde jsou. jenže – do půl hodiny dostávám zprávu, že všechno je jinak – kluci tam nejsou. museli to zapíchnout asi 60km před Cusco a to z důvodu že Jirka hůře zvládá výšky a Petko je přímo nezvládá a dostal výškonou nemoc a předchozí den na tom byl hodně špatně. Dr. Internet mu diagnostikoval vodu na plicích. Dr. Kamil sehnal v místní botice (lékárně) léky a Petko se intenzivně léčí.
přemýšlím, jeslti zůstat tu nebo jet za nimi. vzhledem k Petkově stavu se nedá předpokládat, že by se tu zítra ukázali a po asi půl hodině – kdy jsem si už obstaral spaní – se rozhoduji odjet za nimi. Porušiji základní zásadu – na motorce nejezdit v noci – a do asi šedesát kilometrů vzdáleného místa dorážím za hodinu a půl.
krásné město Ollantaytambo u řeky Urubamba je nejen níže položené jak Cusco, ale je zde památka srovnatelná s Machu Picchu.
na večer se potkávám s klukama. Petko spí – spíše sípe – a všichni doufáme, že ráno bude lepší…
««« předchozí #05 | MENU | další #07 »»»