příspěvek #15:

cesta čilským pobřežím

««« předchozí #14 | MENU | další #16 »»»

o kus dál za Bolívijsou imigrační budkou začíná Chile – a asfalt… jen takovej sypanej – ale je to jako v pohádce. najednou jiný svět…

po pár kilometrech přijíždíme na Čilskou hranici – hangár – kterej nám je následně otevřen a my můžeme vjet – učinit všechny procedury…

nakonec jsme se tam zdrželi asi hodinu a půl – maximální doba pobytu strojů na území Čile je 90 dnů a my se snažili vymyslet různý varianty, aby to tak nebylo. víceméně bez úspěchu. ale nestandardní cestou se pokusíme standardní dobu prodloužit – nějaký noty od celníků máme… tak uvidíme.

sjíždíme dolů – na cca 50ti kilometrech padáme do cca 2 tisíc metrů nad mořem – do městečka San Pedro de Atacama…

Čile je oproti Bolívii úplně jiná země. Je neuvěřitelný, co „umí“ tak čára na zemi… Městečko je sice prašný, ale jsou zde „normální“ restaurace. Hned si v jedné dáváme – za odměnu – stejka. Takže nejenže tu mají restaurace, ale dá se v nich sehnat i flákota. Né že bych si stěžoval na Bolívii – jiný kraj, jiný mrav – ale tam prostě tyto věci nejsou.

ráno se připravujeme na jízdu – teď budem polykat kilometry pouštní asfaltkou. dáváme si bod za cca 400 km – v místě, kde se cesta přiblíží oceánu - a uvidíme, jak půjde cesta.

město je větší než jsme čekali. původně jsme chtěli přespat na pláži, jenže všude je neskutečnej bordel a tak jsme skončili v hogofogo hotelu – za příznivou cenu – jen jsme museli platit dolarem, čilskou měnu nebrali…

laundry-servis v tuto pokročilou dobu už nemaj – nestačilo by to uschnout- proto si beru věci do sprchy a provádím laundry sám…

…a vysušení jsem proved Amundsenovou metodou – vyždímat, mokrý oblíct a vlíst do postele. není to úplně komfortní, ale ono to uschne…

…též ručník bude vyprán – ten Standovou metodou – výměnou. už nevím, ze kterýho hotelu jej mám – ale je bílej. tedy beru čistej ručník z tohoto hotelu a špinavej z předchozího nechávám tu. výměna… takovej uzavřenej ručníkovej okruh…

ještě jsme zajeli nakoupit. mají tu všechno…

…do salátu krevety

flákoty beru jako samozřejmost. 2x 1,5 kila masa - to slupnem jako malinu – příloha je pouze salát a víno…

trocha česneku

Kamil s Petkem se pustili do salátu

a já na prkýnečku od šampónů z nějakýho ušlechtilýho dřeva naporcoval flákotu…

…a na chvíli s tím na pánvičku

…a pak do bříška…

pro Kamila je tento večer rozlučkovej – rozhod se, že ráno skočí na homocykl a bude pádit do cílovýho místa jak rychle to půjde a odletí dřív. tak šťastnou cestu Kamile…

odřezky jsme vyškvařili – pro potulný pejsky… jen Petko jim to užíral!

výhled z našeho hogofogo apartmánu na tichý oceán…

tak namazat a jdem do boje…

normálně nám jedna láhev vína zbyla…

takhle se tu asi dělá bramborové pyré…

…na pytle s bramborama dáte auto a jdete to trošku povozit a pohrkat po cestě…

tu jsme to trošku střihli mimo cestu – k zajímavýmu místu

mano – ruka – v poušti…

uměle vytvořeno, ale asi počítám z nějakýho menhiru co tam už byl…

Petko tam je v té velké helmě jak kosmonaut…

tak jedem dál…

Petkovi to přestalo startovat, tak jej musíme vždy trošku šťouchnout…

poušť je zaneřáděná vraky aut

když dojde k nějaké (pro auto fatální) nehodě, auto tam prostě nechaj…

nebo tu

v mapě jsme našli malinkou osadu tak jsme si zde dali po asi 150 km scuka.

jen se zdá, že tu chcípnul pes…

…a to doslova :o(

včerejší tři kila masa jsme nesnědli a proto jsme si jednu pánvičku udělali jen takový ocásky, né úplně krvavý, dali je do koupací čepice – výhoda hogofogo hotelů – a máme super oběd.